Igelitové tašky zažívají ve společnosti zajímavé „životní cykly“. Jejich obliba výrazně narostla ke konci 80. let minulého století, kdy pomalu na československý trh pronikalo zboží ze západní Evropy, a spolu s ním i velmi lákavé obaly a reklamní potištěné materiály. Mezi nimi vynikaly polyetylenové tašky různých tvarů a velikostí a nenasycení spotřebitelé po nich doslova prahli. „Igelitky“ se nosily do školy, do zaměstnání, a čím výraznější nápis, tím lépe.
O deset let později se situace obrátila a o tyto výrobky přestal být zájem, sortiment zboží se v naší zemi vyrovnal evropským konkurentům a reklama již tolik neplnila svou funkci. Dnes se ovšem situace rapidně mění a spolu s ní se mění i účel těchto výrobků. Spolu s dalšími reklamními předměty, jako jsou hrnky, propisky, trička, potisk igelitových tašek, čepice, deštníky, klíčenky a mnohé další, přináší lidem radost ve formě milé pozornosti.
Osobní přístup potěší mnohem více, než velkoplošné billboardy
V České republice se podle průzkumů veřejného mínění zvýšila životní úroveň obyvatel několikanásobně ve srovnání s dobou před 40 lety, to se ovšem týká technických prostředků a vybavení domácností, oděvů, sortimentů potravin atd. Ale lidem více schází osobní kontakt. A buďme upřímní, mnohem více nás těší darovaná drobnost, než vnucující se neosobní tištěné reklamy na letácích v poštovní schránce.
Šance pro životní prostředí
Víte, že papírenský průmysl je pro ekologii planety Země větší zátěží, než výroba polyetylenu? K výrobě papíru spotřebujeme více elektrické energie a nezanedbatelná není ani těžba dřeva pro tyto účely. Část papíru se vyrobí z recykláže, ale ty mají pouze omezené využití, ostatně, plastové tašky lze také vyrábět z recyklovaného plastu, a mezi nimi nalezneme i speciální výrobky, které jsou biologicky rozložitelné. Paradoxně jsou tedy „igelitky“ menší ekologickou zátěží, než papírové tašky.